Děsivá říkadla

Časy se mění a některé verše z dětských knih působí dnes už nepatřičně. Svou strašidelností a krutostí. Myslela jsem, že se to je záležitost jen knih dříve vydaných, ale ejhle i tato říkadla se stále vesele opisují, "recyklují" a najdou se i v knihách vydaných v novém tisíciletí!

Na jednu stranu by rodič řekl, že je může využít k výchovným účelům, jak to být nemá, podle mne to ale jde jen do určité míry. Navíc by se mělo spíš ukazovat, jak to se vztahem k zvířatům nebo lidem být má, jak je to správně. Co si myslíte vy?

Kolíbačky od Olgy Štruncové z roku 1982, ale tato "ukolébavka" se otiskuje i v novějších knížkách:

Povídačky od Jana Hály z roku 1989:

A poslední obzvláště ukrutná básnička z knihy Česká říkadla, písničky a pohádky sestavené Miladou Motlovou (2012):

Naštěstí jsou jiní autoři soudnější a říkanku přepsali. :-) Toto je ukázka z knihy Nauč mě mluvit, ale viděla jsem už i jinou verzi:

Další podivuhodné básničky najdete třeba v této facebookové diskuzi.