pondělí 27. května 2019

Děsivá říkadla

Časy se mění a některé verše z dětských knih působí dnes už nepatřičně. Svou strašidelností a krutostí. Myslela jsem, že se to je záležitost jen knih dříve vydaných, ale ejhle i tato říkadla se stále vesele opisují, "recyklují" a najdou se i v knihách vydaných v novém tisíciletí!

Na jednu stranu by rodič řekl, že je může využít k výchovným účelům, jak to být nemá, podle mne to ale jde jen do určité míry. Navíc by se mělo spíš ukazovat, jak to se vztahem k zvířatům nebo lidem být má, jak je to správně. Co si myslíte vy?

Kolíbačky od Olgy Štruncové z roku 1982, ale tato "ukolébavka" se otiskuje i v novějších knížkách:


Povídačky od Jana Hály z roku 1989:



A poslední obzvláště ukrutná básnička z knihy Česká říkadla, písničky a pohádky sestavené Miladou Motlovou (2012):


Naštěstí jsou jiní autoři soudnější a říkanku přepsali. :-) Toto je ukázka z knihy Nauč mě mluvit, ale viděla jsem už i jinou verzi:



Další podivuhodné básničky najdete třeba v této facebookové diskuzi.

neděle 26. května 2019

Mé zkušenosti z pražských swapů

Než jsem napsala plánovaný článek "Poprvé na swapu", byla jsem na swapu - akci, kde si lidé mezi sebou vyměňují zdarma či jen za poplatek organizátorům věci - už podruhé, potřetí, počtvrté... A vlastně už ani v tom lednu by nebyl nadpis pravdivý, protože první swap, kterého jsem se zúčastnila byl už loni, akorát byl čistě knižní (kam jsem odnesla nepotřebné knihy a na oplátku si z něj odnesla knihu o hraní si z nejmenšími, básničky pro děti a francouzský slovník). :-)


Pokud mám ale počítat jen swapy zaměřené především na oblečení, byla jsem letos na čtyřech: ve Světě-Hub na Vinohradech a hned třikrát na Letné - ve Vzletné, Kulturním a řemeslném prostoru Znak a škole Kouzelná fazolka.

Swapy to byly různé, vlastně každý jiný. Byl mezi nimi swap, který se postupem hodin změnil spíš v "hrabárnu", swap s limitovaným počtem přineseného a odneseného oblečení, první swapy organizované na daném místě i swap charitativní.

Každý měl něco do sebe. Nepřehledný swap plný pěkného i značně obnošeného oblečení se žmolky i fleky mě zprvu vyděsil, ale i z něj jsem si odnesla pěkné věci (viz fotka :-). Limitovaný byl kultivovanější, ale zároveň znamenal logicky skromější výběr. První swap ve Znaku byl dvoudenní, během mé návštěvy skoro liduprázdný, ale s kvalitními kousky (mám z něj zatím nejhodnotnější kus - zimní kabát). Naopak charitativní byl ke konci otevírací doby těměř vybraný, tak jen doufám, že věci, které v potřebovali v azylovém domě, kam měly putovat zbylé kousky, schovali raději hned pod pult, aby na ně nezůstaly jen nepoužitelné zbytky. Přebytky z ostatních swapů skončily nejspíše v některé organizaci zabývající se recyklací textilu.


Na některých swapech mají i zkušební kabinky, ty jsem zatím nevyužila, z časových důvodů nebo jsem si jich všimla až pozdě. Když doma zjistím, že mi přinesené oblečení nesedí, poptám se sestry nebo mamky, zda by se jim něco podobného nehodilo, a pokud ne, pošlu daný kousek na dalším swapu zase dál. Kromě oblečení na swap i ze swapu nosím hračky, knihy nebo maličkosti do domácnosti. Vždycky ale s sebou v hlavě nosím seznam věcí, na které se mám zaměřit, které by se mi hodily.

Swapy jsou nyní taková má pravidelná ženská víkendová povyyražení na rodičovské ;-) S postupem času na každý nosím logicky méně věcí, ale zároveň se už dokážu více "držet na řetězu" a méně věcí si i odnáším. Ráda bych navštívila v budoucnu i další swapy, například ten pod širým nebem na náměstí republiky, v Komunitním centru Husická na Žžkově nebo ve Žlutých lázních. A taky se opět podívala do Světu-Hub. (I když ten včerejší jsem zrovna promeškala.)

Díky swapům se opravdu alespoň malá část mého šatníku uvolnila, už v něm v podstatě není oblečení nenošené, naprosto se míjející s mým stylem nebo velikostí. Další výzvou pro mě je vytřídit i oblečení nevyhovující a jen zřídka nenošené kvůli neoblíbené nebo nelichotivé barvě. O tom snad zase někdy příště. .-)