Hledání vlastního stylu I. - Barvy

Zatímco módní blogerky v současnosti objevují význam ekologie a udržitelnosti. Já, ekoložka, naopak hledám nové informace o módě a stylu.

Můj šatník je totiž už sice z velké části "ekologický", ale až příliš chaotický a hlavně mi přestal s příchodem miminka vyhovovat.

Když píši "ekologický" znamená to, že většina mého oblečení už několik let pochází převážně ze secondhandů, je poděděná či darovaná nebo se alespoň v mé skříni nachází už po dlouhou hodně dobu, v řádu let. Našla bych mezi ním kousky po rodičích, z dob mých středoškolských let a nejméně jeden kus ještě z dob základní školy.

Jenže je toho v té skříni za ty roky neřízených návštěv secondhandů a s radostí přijímaných oděvů od kamarádek prostě moc. A věcí, které teď v nové roli mámy nosím, přitom ve skutečnosti velmi málo. Proto je na čase z velké části už nevyhovující a nepotřebný šatník provětrat, zmenšit... ale i obměnit, ovšem tak, aby byl k životnímu prostředí ještě šetrnější.

Bylo tedy potřeba strávit trochu času upřímným zamyšlením se nad tím, co vlastně nyní nosím a co nosit chci.

Užitečným vodítkem mi v tom byly texty Kamily Boudové na slou.cz, skvělá kniha Ady Bartlové  Vše, co jste chtěli vědět o módě a článek sympatické blogerky Terky.

Šla jsem na to z gruntu a začala barevnou typologií:

Původně jsem chtěla pojmout článek jako galerii fotek s více či méně vhodným barevným oblčením, zabránil mi v tom ale letitý foťák, tmavý byt a fotografický antitalent.

V hlavní roli barvy

Podle knihy Vše, co jste chtěli vědět o módě jsem se charakterizovala jako typ tmavý, tlumený a spíše teplý. Což pro mě bylo překvapení. Vždy jsem si o sobě totiž myslela, že jsem spíš studený typ. Potvrdil to ale i test doporučovaný v knize Jaká barva mi sluší? s lososovou a fuchsiovou.

Lososová, nebo fuchsiová? I můj syn má jasno! :-)

Zajímavé je, že jsem kvůli tomu sice volila špatně barvu rtěnky, když jsem vybírala odstíny spíše do fialova, oblečení jsem ale instinktivě vybírala spíše v teplých či neutrálních barvách. A nevědomě, ale správně barevně volené kousky se zároveň stávaly i mými nejoblíbenějšími.

Mezi mé oblíbené barvy patří tyrkysová či starorůžová, o kterých jsem si kdysi kdesi přečetla, že sluší všem typům (nevím, jestli je to pravda, nejspíš záleží i na konkrétním odstínu). Následují barvy khaki, tmavě modrá a červená. Také žluté a oranžové je v mém šatníku více než třeba fialové.

Nezáleží ovšem jen na barvě, ale konkrétním odstínu.

V rámci probírání se šatníkem jsem u většiny jednobarevných kousků zkoušela odhadnout, jestli mi daný odstín sluší, nebo ne. (Takových kousků je v mém šatníku hodně, protože mám ráda colorblocking. Když nebylo oblečení, pomohly i ručníky nebo závěsy.) Pomáhalo mi vodítko barevného typu, tedy v mém případě soustředit se na barvy spíše tlumené a teplé. A naopak: dávat si pozor na barvy, které upoutávaly více pozornosti než můj obličej, nebo ve kteých jsem působila až nezdravě. (Přiznávám, že jsem se ale určitě v některých případěch neubránila čistě subjektivnímu hodnocení: toto oblečení mám ráda, tudíž mi sluší a naopak.)

V levých sloupečcích jsou méně slušivé barvy pro můj typ: barvy příliš jasné či studené. V pravých sloupečcích barvy lichotivější.

Prvním výsledkem mého snažení byly dvě kupy oblečení: barvy lichotivé a ty v mém případě méně slušivé. (Tedy ve skutečnosti to byly kupičky tři: třetí nejmenší byla složená z oblečení, u kterého jsem se nedokázala rozhodnout, kam s nimi.) Hromada s méně lichotivými barvami mírně převažovala, ale není to žádná tragédie. Zbavovat se oblečení jen na základě barvy se zatím nehodlám. Často však oblečení v méně slušivém odstínům patří i k méně oblíbeným kouskům, takže ho možná vyřadím z jiných důvodů.

Druhým výsledkem bylo zjištění, jaké barvy dál do mého šatníku vnášet a jakým se naopak bránit. Mohlo by v něm být více hnědé, zelené i béžové - samozřejmě ve správným odstínech. A byť zrovna béžovou příliš nemusím a dosud jsem byla přesdědčená, že mi nesluší, mohu s ní alespoň zkusit doplňovat tmavší a výraznější barvy.

Vyhýbat bych se měla především zářivým sytým barvám, zejména ve fialové, modré a růžové. Ale dobrou službu mi nedělá ani příliš jasná žlutá či oranžová, například zářivě pampelišková (ve které mám jedny darované příjemné šaty, ale nenosím je a od začátku vím proč). Také sněhobílá je pro můj typ příliš vyraznou barvou, lepší jsou trochu jemnější zastřené odstíny jako starobílá, mandlová, slonovinová apod. Žádné překvapení nenastalo ani u černé. Vypadám v ní smutně, přestože ji nosím čím dál častěji. Ale lepší ji je v mém případě nahradit tmavě modou, zelenou, hnědou nebo šedou.. když už musí být dané oblečení tmavé či neutrální.

A jak to máte s oblíbenými a slušivými barvami vy? Zabývali jste se někdy barevnou typologií?